Chcete mít partnera u porodu? Pomůže vám to, ale nenuťte ho

Ne každý muž chce být u zrození svého potomka.
Strach z blížícího se porodu je pochopitelný. Každá žena, i když tvrdí, že to tak není a na porod se nesmírně těší, neví, co ji u narození prvního potomka čeká.

U každé nastávající maminky vyvolává blížící se porod obavy. Netuší, jak se na onen „zážitek“ připravit, a hlavně má hrůzu z porodních bolestí.

Bohužel vás nemůžeme utěšit, že vše proběhne tak rychle, že si narození potomka vlastně ani nepovšimnete. U každé ženy je porod individuální, každá má práh bolesti někde jinde; celý "proces" tak může trvat chvíli, ale i dlouhé hodiny.

Ale co vám kromě epidurální analgezie (tlumení porodních bolestí podáním znecitlivující látky), kterou vám lékaři zavedou do páteře, může pomoci? Přítomnost vašeho partnera. 

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že sice epidurální "oblbovák" byl na nějakou chvíli fajn, protože mě zbavil bolestí, nicméně na samý porod už musíte být při smyslech, takže jsem byla nakonec nevýslovně šťastná, že jsem u sebe měla muže, který mi byl nesmírnou oporou; mohla jsem mu mačkat ruku, když jsem měla kontrakce, a povzbuzoval mě už jen svou přítomností.

I když jsem na svém choti viděla, že má občas co dělat, aby sebou nešvihnul o zem, aby neomdlel, kvůli mně se držel a pomáhal, jak se jen dalo. Mohu s klidným svědomím říct, že jen to, že byl v porodním boxu, ve mně vyvolalo pocit bezpečí. A i kvůli němu jsem chtěla být statečná a zvládnout porod bez zbytečných slz a nadávek (na které mimochodem stejně ani nemáte sílu a porodní asistentka vás nutí mlčet, abyste se ještě více nevysílila).

Jenže ne každý chlap, i když má třeba dva metry, má na porod povahu na rozdíl od toho mého, jenž už od začátku těhotenství věděl, že chce u narození našeho chlapečka být. Někomu se z nemocničního prostředí dělá zle, někdo nemůže vidět krev. A jsou i pánové, jimž je to někdy až odpudivé.

Sice by rádi byli oporou, ale jen při představě porodu omdlévají; nadto je lze pochopit, poněvadž když jde do tuhého a na řadu přichází například porod sekcí, ženě nemohou na rozdíl od lékařů beztak pomoci v ničem, nejsou-li zrovna sami chirurgové.

V takovém případě se raději domluvte se svou nejlepší kamarádkou, maminkou nebo někým blízkým, aby s vámi na porodním sále byl (pokud se nerozhodnete tam být jen sama), a tatínek ať počká někde poblíž porodnice u kávy či něčeho silnějšího.

Nemějte mu hlavně za zlé, že s vámi nebude v ten nejbolestnější, ale zároveň nejradostnější okamžik vašeho života. Někdo prostě nemá tu povahu, ale přitom vás strašně miluje. Když ho ale budete nutit, ničím si tím nepomůžete. Nechte to rozhodnutí na něm.

Diskuze

reklama