NORSKÉ DĚTI! Přečtěte si, jak k odebrání potomka stačí křivý sousedův pohled, či špatně složené oblečení ve skříni

23. Května 2018
Barnevernet zabavuje v Norsku děti i cizincům.
Zdroj knoflikarky.cz
Jana Sýkorová a její dvě malé dcery žijí v Norsku pátý rok. Poté co rodinu opustí její švédský partner, zaměří Barnevern i ji. Janin život se tím neodvratně mění v thriller a ona nemá jinou možnost, než hledat v sobě akční hrdinku. O co tady vlastně kráčí?

Pro vás, kteří vůbec netuší, nejprve zmiňme, že norská psycholožka Marianne Haslev Skanlandová je jednou z těch odvážných žen, které se ostře vymezují proti praktikám organizace Barnevernet. Ta je v Norsku pověřena výkonem sociálních služeb pro péči o děti a má bohužel kontroverzní pověst pro často nepochopitelné praktiky a odebírání dětí od rodin, často i z velice pochybných důvodů.

Doktorka Skanlandová sestavila seznam příčin, které byly reálně uplatněny pro odebrání dítěte. Některé prostě jen nepochopíte, z některých vyloženě mrazí. Uveďme jen některé z nich:

  • Otec nemá práci, a tudíž nemůže uživit rodinu.
  • Dítě nemá oblečení seřazené ve skříni v úhledných poskládaných komíncích.
  • Psycholog vypozoroval, že matka neumí uvařit dostatečně nutričně hodnotnou omeletu a krájí dítěti chleba na příliš tlusté krajíce.
  • Dítě se na ulici usmívá na cizí lidi a navazuje s nimi oční kontakt. Podle psychologa to svědčí o nedostatečném kontaktu s matkou.
  • Dítě během umývání otcem otáčí hlavou na nevhodnou stranu.
  • Matka při umývání dítěte používá moc mýdla.
  • Matka je moc pasivní a otec moc aktivní, co se péče o dítě týče.
  • Matka nechala dítě vyzvednout z rehabilitace po úrazu babičkou a nadřadila tak své zájmy zájmům dítěte.
  • Rodiče se obrátili na výchovného poradce, aby pomohl dítěti, které se špatně učilo. To bylo vyhodnoceno jako nezvládnutí péče.
  • U dvanáctiletého chlapce, kterému se zabili rodiče při autonehodě a chtěla se o něj starat babička s tetou, kteří s ním žily v jedné domácnosti bylo shledáno, že babička je pro péči o dítě moc stará (54) a teta moc mladá (28).

Kritika už i z Austrálie

Po dokumentech nezávislých televizí BBC a Deutsche Welle se ke kritice Barnevernetu a jeho praktik na hony vzdálených nejlepšímu zájmu dítěte věnovala současně i australská televize SBS. A Nory skutečně nešetří.

Barnevern se dívá. Vidí očima úřednic a učitelek, očima sousedů a kohokoli z náhodných kolemjdoucích, Hana Roguljič

SBS Dataline očividně natočila skutečně mnoho materiálu, protože k tématice vydala hned několik podrobných článků. Prvním byl příběh Monicy Fridtjofsen, které Barnevernet bez varování „akutně“ odebral pět dětí a rozdělil je do tří různých pěstounských rodin. Po 3,5 měsících je získala zpátky, protože byla schopná vyvrátit všechny lži, které o ní Barnevernet zanesl do spisu, nicméně její situace ještě není definitivně vyřešena.

Výmysly od toho, jak děti neprospívají a mají problémy ve škole, až po údajné zdravotní problémy. Vše se ale ukázalo jako naprosto smyšlené pracovnicemi Barnevernetu, které se dodnes matce ani dětem neomluvily a ani je nikterak neodškodnily. Podobné falšování v zájmu „ochrany dětí“ v Norsku je potvrzeno stovkami dalších výpovědí rodičů.

Bernevern v zájmu spisovatelů

V Česku nyní vychází výborný román Hany Roguljič Norské děti. Vydalo ho prestižní nakladatelství Větrné mlýny, a pro toho, kdo chce do norského systému péče o děti nahlédnout, jde o ojedinělou šanci.

Román, inspirovaný známým případem, kdy norský úřad pro ochranu dětí odebral děti české matce!
knoflikarky.cz

Už sama anotace zní zajímavě:

  • Norsko své děti chrání. Nedopustí, aby vyrůstaly ve strachu a ponížení. Proto se Barnevern dívá. Vidí očima úřednic a učitelek, očima sousedů a kohokoli z náhodných kolemjdoucích. Uzná-li, že nejste dobří rodiče, nahradí vás lepšími. Jana Sýkorová a její dvě malé dcery žijí v Norsku pátý rok. Poté co rodinu opustí její švédský partner, zaměří Barnevern i ji. Janin život se tím neodvratně mění v thriller a ona nemá jinou možnost, než hledat v sobě akční hrdinku.

Na jaké otázky musí Jana odpovědět, aby o své děti nepřišla? Máme pro vás krátkou ukázku, ze které mrazí:

– Bila jste své děti?

– Ne, nikdy.

– Jak jste řešila konflikty?

– Zvyšovala jsem hlas, to je pravda. Ale nikdy jsem je neuhodila. Ty vyfocené modřiny jsem dostatečně vysvětlila.

– Někteří rodiče ze školky si všimli, že se vás děti bojí. A jejich děti se vás taky bály.

 – Ne, to ne. Mě se děti nebály.

Žena s culíkem se mírně nahnula a rozpačitě se usmála:

– Ony říkají něco jiného.

(ste)

Diskuze

reklama