Rozhovor s modelkou Vlaďkou Erbovou: Ve výchově dětí je nejpodstatnější láska a důslednost

26. Ledna 2018
Modelka Vlaďka Erbová (36) si vždycky přála velkou rodinu a hodného partnera. S milostným životem bohužel dlouhou dobu bojovala, ale teď konečně našla klidný přístav a vychovává děti v příjemném rodinném prostředí. Jak vlastně na mateřství pohlíží? To si přečtěte v exkluzivním rozhovor pro Knoflíkářky.

Krásná modelka to neměla v osobním životě moc jednoduché. Měla smůlu na partnery, kvůli tomu se i dvakrát rozvedla. Ale nelituje toho.

Kdyby se jejímu muži nestali hokejista Zdeněk Bahenský a fotbalista Tomáš Řepka, tak by na světě nebyly její milované děti Viktorka a Marcus (také Markus, pozn. red.). A hlavně by si nevážila láskyplného rodinného prostředí, které má teď po boku hokejisty Michala Gulašiho. Více si přečtěte v otevřeném rozhovoru.

  • Vlaďko, jste maminkou dcery a syna. Mají se rádi, nebo se neustále mezi sebou perou?

Marcusek s Viktorkou mají mezi sebou krásný sourozenecký vztah. Jeho součástí jsou také dohady a občasné rvačky. Když se ale třeba spojí, aby podporovali nebo bránili jeden druhého, vím, že se o ně nebudu muset nikdy bát. Vždycky si budou vzájemnou oporou. 

  • Jakou výchovu preferujete? Kamarádskou, anebo spíše přísnou?

Myslím si, že je ve výchově nejpodstatnější láska a důslednost.

  • Bylo něco, co vás na mateřství naprosto nadchlo? A co vás naopak zklamalo?

Překvapila mě intenzita toho citu, který se v ženě naplno rozvine až narozením jejího dítěte, to, jak je láska maminky k dětem bez hranic, jak i přes svoji vlastní únavu tady pořád umíme být pro své děti, znovu a znovu jim cokoli vysvětlovat, učit, utěšovat je. A jak oni nás potom jedním svým úsměvem nebo objetím nabijí energií jako nic jiného. Nezažila jsem se svými dětmi nic, co by mě zklamalo. V mém případě je mateřství jednou velkou improvizací. To, na co jsem byla zvyklá u Viktorky, v žádném případě neplatí u Marcuska a naopak.

Snaží se být mámou na plný úvazek, ale do toho stíhat i svou kariéru.
archiv Vlaďky Erbové

  • Jak se snažíte děti připravovat pro život?

Snažím se obě děti vychovávat tak, aby jim nechyběla pokora, ale zároveň aby si sebejistě uměly najít své místo v životě. 

  • Vaše děti mají časově náročné koníčky (hokej, krasobruslení), jak to časově ještě s vaší prací manikérky zvládáte?

Moje rodina, to nejsem jen já a děti. Velkou a nepostradatelnou součástí je i můj partner. A i když nemáme chůvu a babička je daleko, daří se nám časově všechno docela rozumně kloubit. Svoji práci mohu přizpůsobit partnerovu hokejovému režimu. Takže když má Michal trénink, já jdu do práce a on odpoledne vyzvedne děti a postará se o ně do doby, než se vrátím. Snažím se si plánovat práci na dva tři celé dny, abych zbytek týdne byla s dětmi a zajistila domácnost. Vařit, prát, uklízet, vždyť to zná každá maminka ...

  • Co kdyby vaše dcera přišla s tím, že by chtěla být modelkou, vymlouvala byste jí to?

Díky bohu se to zatím nestalo a doufám, že ani nestane. Viktorie je studující krasobruslařka, která má můj obdiv. Pokud bude po mně, roste z ní žena, kterou neporazí nic. Jsem na ni pyšná.

Dětem se snaží co nejvíce věnovat.
archiv Vlaďky Erbové

  • Po dvou dětech máte neuvěřitelnou postavu, jak na sobě „makáte“?

Nic, nic, nic.  Tedy nijak. Ale už pociťuji, že bych asi měla začít. Věk je daný a tělo si samo říká, že je něco potřeba. Nejen pro udržení nějakého vizuálního standardu, kvůli kterému se mi zatím stále ještě daří se sem tam objevit před objektivem (a velmi za to děkuji, pořád mě to baví), ale také proto, abych zůstala zdravá a v kondici. Pro své děti (stačit Marcusovi je občas velmi náročné, ale i pro svého partnera, rodinu obecně.

  • Před časem jste se přestěhovala za partnerem do Brna, jak děti tu změnu prostředí snášely?

Mám úžasné děti a jsou svým způsobem stejné jako mnoho dalších. Velmi dobře a rychle se adaptují. Odešla jsem za prací a partnerem, po důkladném zvážení všech pro a proti a podobně se rozhodlo a rozhodně dalších tisíce žen přede mnou i po mně. Není to nic neobvyklého a Viktorka s Marcusem se se změnou vypořádali v klidu. Myslím si, že jim to přineslo větší rozhled a schopnost vypořádat se s dalšími změnami, které jim život přinese.

Doufá, že je Michal tím osudovým mužem.
archiv Vlaďky Erbové

  • Nebyly chvíle, kdy chtěly zpět do Prahy, kde měly kamarády?

Kamarády máme všichni a všude. Čas, který potřebujete k překonání 200 kilometrové vzdálenosti a čas, který trávíte přejížděním po Praze ve špičce je občas stejný. Nic nám nebrání přátele vídat. Děti jsou šťastné a spokojené tam, kde je šťastná a spokojená jejich máma a kde cítí teplo domova. Navíc mají tolik sportovních aktivit, kterým se věnovat chtějí, že mnohdy není ani čas v týdnu řešit kamarády. Žijeme sportovním životem. Jeho nezbytnou součástí je disciplína, občas nedostatek času, fyzická únava, ale hlavně radost z pohybu, chuť být s kamarády, kteří sdílejí podobné zájmy, smysl pro férové jednání a další hodnoty, které považuji za podstatné pro život a které Marcuse i Viktorii baví vnímat prostřednictvím právě těchto aktivit.

  • Přála byste si ještě dítě, nebo vám dvě bohatě stačí?

O třetím dítěti neuvažujeme, ale nemám ve zvyku příliš plánovat. Nikdo z nás nikdy neví, co bude zítra. Natož za rok. 

  • Co byste poradila čtenářkám, jak i s dvěma dětmi umět relaxovat a věnovat se sama sobě?

Je důležité, aby si každá maminka uměla najít i čas sama pro sebe. Relaxovat se dá jakkoli. Dělat to, co baví děti i vás jako rodiče. Strávit ale i občas nějakou dobu bez dětí, bez toho, abychom měly výčitky svědomí, je podstatné. I půl hodiny sama s knížkou, když se děti dívají třeba na pohádky.

(luc)

 

Diskuze

reklama